Přednáška profesora Libora Jana o Joštu Lucemburském
V úterý 5. 4. 2016 se v zaplněném sále KKD ve Vyškově uskutečnila zajímavá přednáška předního znalce středověkých moravských dějin prof. PhDr. Libora Jana, Ph.D. z MU Brno, který seznámil Vyškovany s Joštem Lucemburským, markrabětem moravským a králem římským. Libor Jan přijel do Vyškova již potřetí na pozvání Dr. Ivana Pokorného, který pořad uváděl a přednášejícího návštěvníkům představil. V minulém čísle Vyškovského zpravodaje Dr. Pokorný konstatoval, že Jošt Lucemburský zvyšoval prestiž nejen Brna a dalších moravských měst, ale též Vyškova.
Jošt Lucemburský se narodil nejspíše v roce 1351. Vzhledem k tomu, že dlouho byl považován za možného nástupce na český královský trůn (Karlu IV. se narodil mužský potomek až v roce 1361), dostalo se mu značného vzdělání, o jehož povaze však nevíme nic bližšího. V pozdějším věku bylo o něm známo, že miloval vzdělanost a stal se proslulým sběratelem knih.
Po smrti svého otce, kdy se musel dělit o vládu nad Moravou se svými bratry Janem Soběslavem a Prokopem, se projevil jako nesmírně nadaný hospodář a finančník. Obnovil např. brněnskou mincovnu a po celou dobu vlády razil vlastní mince a omezené emise dukátů. Do víru velké evropské politiky vstoupil Jošt již v 80. letech 14. století. V roce 1378 (ještě za života Karla IV.) získal do správy Kladsko. V roce 1383 jej král Václav IV. jmenoval generálním říšským vikářem pro Itálii. Dále pak získal do zástavy Braniborsko, které se stalo o několik let později jeho skutečnou držbou, takže mohl disponovat kurfiřtským hlasem v Říši.
V době, kdy se stal významnou osobou na dvoře Václava IV., získal od něj obojí Lužici. Vzhledem k tomu, že se zapojil do plánů bratrance Zikmunda získat uherskou královskou korunu, obdržel se svým bratrem Prokopem jako odměnu území na západním Slovensku včetně Prešpurka. Je nutno podotknout, že Jošt „měl prsty“ ve dvojím zajetí krále Václava IV.
Jiná situace se odehrávala na Moravě. Zde o roku 1382 válčil s bratrem Prokopem o rozhodující vliv v markrabství. Války skončily až smrtí Prokopa v roce 1405. Ani potom však nebyl na Moravě klid. Nepokoje a soukromá záští přetrvávaly, navíc v zemi řádily loupežné družiny podporované některými šlechtici.
V roce 1410 zemřel římský král Ruprecht Falcký. Ten v roce 1400 vystřídal na římském trůně sesazeného Václava IV.. Václav IV. za této situace souhlasil s Joštovou kandidaturou na římského krále a tento skutečně 1. 10. 1410 byl do této hodnosti zvolen. Porazil tak svého protikandidáta, bratrance Zikmunda, který se o totéž snažil s nepřesvědčivým výsledkem (menšinou hlasů) o měsíc dříve. V dané chvíli došlo ke kuriózní mocenské situaci, kdy dynastie Lucemburků disponovala tituly tří římských králů současně. Jošt si však tohoto prestižního postu dlouho neužil, 18. 1. 1411 v Brně zemřel. Pohřben byl ve zdejším kostele u sv. Tomáše.
Hodnocení historiků o činech a charakteru Jošta Lucemburského se vždy dost různilo, převládaly spíše vlny záporné. Profesor Jan však vyzdvihuje především jeho nepopiratelné kladné stránky. Podle něj se Jošt skutečně jeví jako cílevědomý muž se značnými politickými a diplomatickými schopnostmi, znalý kompromisu, daleko schopnější vládce, než jeho bratranec Václav IV. a zdaleka ne tak bezskrupulózní a agresivní jako bratr Prokop nebo bratranec Zikmund.
Mezi Lucemburky rozhodně nevynikal v negativním směru. Měl smysl pro chod práva a spravedlnosti. Byl skutečně vzdělaný, půjčoval si a obstarával knihy s texty antických autorů. Jeho knihovna musela být na tu dobu nad obyčej rozsáhlá. Patřil rozhodně k nejschopnějším Lucemburkům té doby. Vládce (nejenom) Moravy tohoto formátu si zaslouží – byť s velkým odstupem času – vzpomenutí, úctu a nakonec i ten současný pomník.
Text Jitka Wohlgemuthová s přispěním Dr. Ivana Pokorného
Fotografie Jitka Wohlgemuthová
Fotogalerie
Libor Jan - Jošt Lucemburský
