Přednáška prof. Kvačka v Knihovně Karla Dvořáčka
?
V úterý 17. 2. 2015 předstoupil prof. Kvaček již podesáté před vyškovskou veřejnost s přednáškou o tzv. třetí československé republice (1945 – 1948) z cyklu „Mapujeme významné historické události novodobých českých dějin.“
Svůj vhled do tohoto období započal, jak je jeho zvykem, velice zevrubně. Připomněl všechny historické souvislosti, které vedly k úzké spolupráci naší vnitřní a zahraniční politiky se Sovětským svazem. Odmítl často opakované tvrzení, že k dělení Evropy došlo na Jaltě v roce 1945. Politická situace zrála s vývojem bojů na evropských frontách, zvláště s postupem Rudé armády do střední Evropy. Jistá ústupčivost Západu vzhledem k SSSR spočívala v tom, že Británie byla na ke konci války ekonomicky vyčerpaná a USA vedly urputné boje v Asii a vstup SSSR do války proti Japonsku nutně potřebovaly.
Naše exilová vláda v Londýně musela řešit několik tíživých problémů. Především to bylo dědictví Mnichova. Britové se dlouho neměli k tomu, aby mnichovskou dohodu anulovali. (Nezanedbatelné bylo, mimo jiné, i postavení Slovenska – spojenec Hitlera). S postupem fronty přebírala hlavní exilovou úlohu Moskva. Tak se stalo, že Košický vládní program byl koncipován pod silným vlivem moskevského vedení KSČ. Po osvobození a návratu prezidenta Beneše a vlády do Prahy připravovala podněty k vládním rozhodnutím Národní fronta (NF), složená ze čtyř povolených politických stran : komunistů, sociálních demokratů, národních socialistů a lidovců (později též slovenští demokraté a slovenští komunisté). Toto spojenectví se podobně jako zákaz konkurenčních politických stran mohlo zúčastněným aktérům jevit jako oboustranně výhodné. Navíc se politické strany NF již před volbami 1946 dohodly na vytvoření společné povolební koalici (po volbách se společným vládním prohlášením). V tomto případě vláda, podporovaná téměř 100% parlamentem, neměla žádnou opozici. Byla to „správná“ demokracie? Ptá se prof. Kvaček.
Za těchto okolností charakterizoval přednášející retribuční zákony, činnost Národního soudu, lidových soudů, odsun Němců a Maďarů.
Nekomunistické strany si sice od poloviny roku 1947 stále více uvědomovaly, že dochází k rozhodujícímu politickému střetu, nicméně nebyly schopny účinně reagovat. Jejich představitelé totiž chápali tento střet v rovině politické a jeho rozhodnutí očekávali v parlamentních volbách roku 1948. K otevřenému střetu pak dochází až 20.2. 1948. Od tohoto data bychom mohli označit zástupce tří politických nekomunistických stran za systémovou opozici. Ale i v této době zmíněné strany neopustily NF, a tak o pár dní později došlo k doplnění vlády o členy nekomunistických stran loajálních ke komunistům. A to byl převrat. Postoj nekomunistických ministrů lze považovat za selhání, protože nepostřehli, že jsou v bezprostřední revoluční situaci, což je neodpustitelná intelektuální chyba. (Laxní přístup k těmto událostem lze dokumentovat historickou perličkou. Ministr Zenkl (ČSNS) odjel v těchto vypjatých dnech za svou milenkou do Olomouce).
Přednáška prof. Kvačka byla opět historickým pohlazením přítomných posluchačů. Těm se nakonec i po dvouhodinovém pobytu v auditoriu knihovny snad nechtělo domů. Přednášející se později svěřil moderátorovi pořadu: “ Takové vnímavé a pozorné posluchačstvo jsem málokdy zažil.“ Prof. Kvaček byl na závěr zaplněným společenským sálem knihovny odměněn dlouhodobým, vřelým potleskem.
Text: dr. Ivan Pokorný
Foto: Jitka Wohlgemuthová, redaktorka Vyškovského zpravodaje
Fotogalerie
Prof. Robert Kvaček v KKD Vyškov
