České secesní sochařství

Událost se konala 21.3.2019 16:30 - 18:00 ve velkém sále.

Na přelomu 19. a 20. století dosáhlo české figurální sochařství vysoké umělecké úrovně. Dynamický umělecký vývoj otevřel Josef Václav Myslbek a rozvinuli ho příslušníci mladších generací – František Bílek, Stanislav Sucharda, Josef Mařatka, Quido Kocián, Bohumil Kafka, Ladislav Šaloun, Jan Štursa a mnoho dalších. Mladí sochaři ve svých dílech zdůrazňovali emoce a bezprostřední prožitek a vraceli se k romantické zásadě nedokončenosti uměleckého díla. Tím se rozcházeli s kánonem klasického realismu, prosazovaným Myslbekem.

Z evropských sochařů přitahoval české umělce především Auguste Rodin, což dokládá i jeho památná výstava v Praze roku 1902. Rodinova inspirace posílila ctižádost mladé sochařské generace vytvořit pro dobu přelomu století vlastní sloh, osvobozený od přežitků historismu. Na místo dosavadní klasické formy nastoupil psychologický naturalismus a expresivně stylizovaný tvar.

Mgr. Sylva Cidlinská

František Bílek, Úžas, 1907

Jan Štursa, Před koupelí, 1906

Josef Mařatka, Velká ruka, 1903

Josef Mařatka, Opuštěná Adriana, 1903

Ladislav Kofránek, Snění, 1904

Quido Kocián, Šárka, 1897

Stanislav Sucharda, Palackého pomník, detail, 1912

Více uvidíte a uslyšíte na přednášce Mgr. Sylvy Cidlinské 21. března 2019 v 16.30 h.