100 let Karla Dvořáčka – spisovatele a bojovníka proti (nejen) fašistické totalitě
V pondělí 31. října tohoto roku uplynulo sto let od narození spisovatele Karla Dvořáčka, jehož jméno nese naše knihovna od roku 1992. K této příležitosti jsme v tento den (vedle návštěvy jeho hrobu) uspořádali Vzpomínkový literární podvečer pro přátele knihovny a literatury, na němž jsme představili malou publikaci s jeho dosud největší a nejúplnější bibliografii: Karel Dvořáček 1911–2011, Bibliografie (Soupis jeho díla a literatury o něm). Sestavili Pavlína Dobyšková a Vladislav Raška; vydala Knihovna Karla Dvořáčka ve Vyškově 2011, 44 s.
Z jejího úvodu 100 let Karla Dvořáčka aneb Jak vyškovská knihovna ke svému názvu přišla vyjímáme:
(…) Veřejná knihovna ve Vyškově vznikla v roce 1896. (…) V r. 1920 se přeměňuje dle ustanovení knihovního zákona na městskou knihovnu. O naplnění potřeb uvedeného zákona z r. 1919 se zasloužil zejména Vojtěch Procházka, profesor zdejšího gymnázia a absolvent knihovnického kursu; ten následně zakládá obvodovou knihovnu určenou pro české čtenáře v obcích německého jazykového ostrůvku. S agilním organizátorem Procházkou se setkával a později byl i v písemném styku začínající spisovatel Karel Dvořáček, jak dosvědčuje dochovaná korespondence. Regionální historik a městský knihovník Procházka mu pomáhal s vytvořením konceptu připravovaného románu o zdejším pánu J. V. Přepyském; stihli k němu však vypracovat pouze Prolog.
Na počátku devadesátých let, [bylo zřejmé, že dojde ke změně zřizovatele a následně i ke změně názvu; knihovna uvažovala přijmout do svého názvu jméno regionální osobnosti, která byla v předchozích letech bývalým režimem potlačována; v úvahu přicházelo jméno slavného orientalisty Aloise Musila a] Karla Dvořáčka, kterého pojily s Vyškovem četné kulturní zájmy a přátelské vazby s tehdejšími významnými osobnostmi regionu; ve zdejší věhlasné Obzinově tiskárně spatřila světlo světa jeho knižní prvotina Olza.
Shodou okolností jsme tehdy spolupracovali s bývalým učitelem Zdeněkem Navrátilem – vynikajícím recitátorem, sborovým zpěvákem, divadelním ochotníkem a režisérem – který Karla Dvořáčka osobně znal, byl totiž jeho žákem. (…) Připravovali jsme pro studenty literární večery z jeho beletristického díla. Při té příležitosti se zrodila myšlenka pojmout jeho jméno do názvu knihovny. (…) A tak jsme se 31. října 1992 – v den jeho nedožitých 81. narozenin – proměnili na Knihovnu Karla Dvořáčka. Bylo tomu tak pro jeho lidské kvality a výrazné, byť nedokončené dílo, jemuž ani poválečný komunistický režim nebyl nakloněn. Následně obdobně učinila i Základní škola v Orlové, kde před válkou působil. (…)
Stali jsme se současně i jakýmisi ochránci jeho odkazu. Počali jsme doplňovat jeho knihy a pořádat akce, které měli připomínat jeho literární dílo. Uskutečnili jsme třeba konferenci k 60. výročí jeho úmrtí, které se zúčastnili například i oba významní literární vědci (Vlašín a Svoboda), jež se jeho dílem v nelehkých desetiletích zabývali. Naše aktivita splnila nepochybně svůj účel, dnes sotva potkáte na Vyškovsku studenta, který by spisovatele Dvořáčka neznal. Připomeňme si nyní trochu život a dílo tohoto beletristy.
Karel Dvořáček se narodil 31. října 1911 v Ivanovicích na Hané. V rodném městečku prožívá nepříliš šťastné dětství. Chudoba válečných let je umocněna otcovým pobytem na bojištích první světové války; ani jeho návrat z ruského zajetí však štěstí do rodiny nepřinesl. Otec podléhá alkoholu, což se stávalo příčinou častých posměšků spolužáků. Po jeho tragické smrti se situace rodiny ještě zhoršuje. U chlapce se projevuje záhy koktavost a později žaludeční vředy. Dobrovolně opakuje poslední ročník měšťanky. Kdo by v tomto chlapci hledal pozdějšího významného spisovatele?
Po maturitě (1931) na učitelském ústavu v Kroměříži nastupuje na místo výpomocného učitele do Karviné (chtěl poznat kraj Petra Bezruče). Ve Slezsku nachází svůj druhý domov. Tato oblast ho inspiruje k vytvoření sedmi baladických próz Olza (1937), povídkového souboru Cesta k tichému domu a románu František chce být spravedlivý. A především pak k románu oceněnému vzápětí Národní cenou Pole kráčí do hor, v němž oslavil lidskou pokoru ve snášení životních útrap. V nelehké válečné atmosféře nalézá oporu v křesťanské morálce a vytváří rozsáhlý román, který vyšel ve dvou svazcích: Advent Jakuba Kříže a Hle, čas příjemný (1944). V téže době vzniká snad nejzdařilejší a nejzávažnější jeho dílo Mrtvá řeka – ochrana čistoty vod se stává symbolem boje za očistu společenského života. Až vizionářsky působí druhá rovina románu: jestliže sobectví několika lidé převládne nad zájmem celku, dojde ke konfliktu, který vyústí nakonec v tragédii. V příběhu o řece triumfuje touha po majetku. (Svoboda, J.: Bloudění a nalézání. In Tvorba a region. Ostrava 1974, s. 141.)
Za svého pobytu v Orlové si učitel Dvořáček pořizoval zápisky o lidové tvořivosti; vytěžil z nich soubor lašských pohádek Boží země a sbírku lidových pověstí a zkazek Stará píseň.
Ještě stihl napsat čtyři povídky pro mládež, vyšly však již posmrtně pod názvem O děvčátku, které přivedlo jaro.
Po ztrátě českého pohraničí se vrací do Ivanovic. Zapojuje se do kulturního života rodného města – opět i zde zakládá dětský pěvecký sbor, s přáteli pak hudební kvarteto, působí v ochotnickém divadle, píše pro ně divadelní hry. Nadále zůstává členem ilegální odbojové organizace Obrana národa. Především však intenzivně tvoří. Do konce války stačil vydat celkem šest knih; dalších pět vyšlo až posmrtně. Byl dvakrát zatčen. Poprvé mu nic nedokázali, a tak byl propuštěn. Druhé zatčení jej však již přimělo strávit poslední válečný rok v nacistickém vězení; v hektickém chvatu v nehostinné káznici ve Cvikově (Zwickau) vznikl jeho poslední opus Živ buď, neumírej.
Domů se navrací s podlomeným zdravím 18. května 1945, ale již 20. srpna téhož roku v brněnské nemocnici U sv. Anny umírá. Je pohřben na čestném místě brněnského Ústředního hřbitova – v bezprostřední blízkostí Jiřího Mahena a Leoše Janáčka, jehož hudbu miloval a hodlal o něm napsat životopisný román. Česká literatura tak ztratila nesporně talentovaného epického vypravěče. Lze jen litovat, že mu nebylo dopřáno dokončit své slibně započaté dílo. Zemřel mlád třicet čtyři let – parafrázujeme-li poslední slova jiného básníka tohoto kraje. Zůstalo po něm nepřehlédnutelné dílo.
Dr. Vladislav Raška
Fotogalerie
100 let Karla Dvořáčka
